{{ range (where .Site.RegularPages “Section” “program”).ByDate.Reverse }}
{{ end }}
{{ range (where .Site.RegularPages “Section” “program”).ByDate.Reverse }}
{{ end }}

Richard Wagner: Rienzi Bayreuther Festspiele. Monday, August 3, 2026 Režie: Šeredná Pardytka Bayreuther Festspiele Orchester, Nathalie Stutzmann Andreas Schager https://www.bayreuther-festspiele.de/programm/auffuehrungen/rienzi/ Rienzi, Wagnerova třetí opera, byla kdysi jeho největším úspěchem. Bayreuthská verze pro rok 2026 zastává tezi, že kdyby v roce 1871 vznikla „konečná“ verze, Rienzi by si zcela jistě našel své místo v bayreuthském kánonu děl „od Bludného Holanďana“. Deset děl takzvaného „bayreuthského kánonu“ totiž nevychází ani z poslední vůle, ani z rozhodujících formulací v zakládací listině Nadace Richarda Wagnera v Bayreuthu, ale výhradně z dopisů Wagnera králi Ludvíkovi II. Bavorskému z roku 1882. ...

Program Charles Ives: The Unanswered Question Joseph Haydn: Symfonie č. 45 fis moll „Na odchodnou“ Hob. I:45 Arnold Schönberg: Zjasněná noc op. 4 George Gershwin: Girl Crazy, suita z muzikálu (ar. Bill Elliott) Interpreti Česká filharmonie Barbara Hannigan – soprán, dirigentka „Tento můj druhý pražskojarní koncert s Českou filharmonií představí díla, která jsou mi velice drahá: Haydnovu symfonii s láskyplným závěrem a další hudební báseň pro smyčce, Schönbergovu ranou skladbu Zjasněná noc, ve které učiní žena srdcervoucí přiznání své životní lásce. Následuje suita z Girl Crazy George Gershwina, což se může zdát někomu divné (a skutečně – fakt, že Gershwin a Schönberg byli přátelé, a dokonce spolu hráli tenis, se některým může zdát absurdní), ale v tomto případě zde před námi stojí dva skvělí skladatelé, kteří si pohrávají s bohatostí harmonií a emocí romantické lásky,“ říká o programu Barbara Hannigan. V každém případě nás v závěru své rezidence pozve na dobrodružnou výpravu, kterou otevře dnes již legendární skladbou s názvem Nezodpovězená otázka amerického hudebního vizionáře Charlese Ivese (1874–1954). Zakladatel Ives & Myrick Insurance Company, který přišel jako první s konceptem plánování pozůstalosti a svou hudbu, která předběhla dobu o desítky let, skládal pouze o víkendech a ve vlaku do práce, byl jako skladatel za svého života téměř ignorován. Pro dokreslení: v roce 1947 získal Pulitzerovu cenu za Třetí symfonii, kterou složil čtyřicet let předtím. The Unanswered Question, tajuplná skladba z roku 1908, bývá někdy popisována jako programní hudba, trefnější by ale bylo hovořit o filozofii přenesené do hudby. V úvodu ke skladbě autor píše, že se zabývá „věčnou otázkou existence“. Ani ne šestiminutové dílo je čitelně strukturováno do tří na sobě nezávislých vrstev – první tvoří sólová trubka, druhou čtyři flétny a třetí smyčce, které přinášejí jakési poklidné pozadí. Trubka svým sólem položí otázku, na níž čtyři flétny, reprezentující lidstvo, hledají odpověď. Napřed měkce, později však – jakoby frustrovány nemožností ji najít – agresivněji a nervózněji. Nakonec se trubka zeptá naposledy… A odpovědí je jí výmluvné ticho. ...

Program Salvatore Sciarrino: Šest capriccií pro sólové housle Luigi Nono: La lontananza nostalgica utopica futura pro housle a elektroniku Interpreti Hana Kotková – housle Veniero Rizzardi – elektronika „Caminantes, no hay caminos, hay que caminar…“ (Ó vy, kteří kráčíte, nejsou žádné cesty, je třeba kráčet…). Tato věta ze zdi kláštera v Toledu inspirovala prostorovou kompozici italského skladatele Luigiho Nona pro housle a osm zvukových stop La lontananza nostalgica utopica futura (1989). Fascinující, odvážné dílo uvede společně s Šesti capricci pro sólové housle (1976) Salvatoreho Sciarrina na motivy slavných 24 capriccií op. 1 Niccola Paganiniho vyhledávaná světová interpretka soudobé hudby Hana Kotková. Uměleckým partnerem jí bude expert na dílo Luigiho Nona Veniero Rizzardi. Na diváky, kteří tentokrát přijdou do dopravní haly Národního technického muzea, čeká nevšední sonický zážitek na pomezí koncertu a site-specific performance. Stačí si představit houslistku pohybující se v prostoru, jejíž „camino“ (cestu) určuje elektronická stopa. ...


Antonín Dvořák: Rusalka ND. Saturday, May 30, 2026 Režie: SKUTR Orchestr ND, David Švec Režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) Scéna Martin Chocholoušek Kostýmy Simona Rybáková Světelný design Karel Šimek Choreografie Jan Kodet Sbormistr Lukáš Kozubík Dramaturgie Beno Blachut Dirigent David Švec Rusalka Alžběta Poláčková Princ Aleš Briscein Vodník Peter Kellner Ježibaba Jana Sýkorová Cizí kněžna Tamara Morozová První žínka Yukiko Smetáčková Kinjo Druhá žínka Jarmila Vantuchová Třetí žínka Bella Adamova Kuchtík Anna Moriová Hajný / Lovec Jiří Hájek ...

Richard Strauss: Die schweigsame Frau Staatsoper Unter den Linden. Monday, May 25, 2026 Staatskapelle Berlin, Christian Thielemann https://g2aging.org/ Pro Richarda Strausse, který se blížil sedmdesátce, bylo velkým štěstím, když se na počátku 30. let 20. století stal jeho novým libretistou renomovaný literát Stefan Zweig, známý svými uměleckými, myšlenkově hlubokými romány, novelami a divadelními hrami. Ve vzájemně inspirativní spolupráci vytvořili podle komedie Bena Jonsona z doby Shakespeara skutečně komickou operu plnou výrazných postav, tempa a vtipu, ale také velkého zamyšlení. “Opera je trefou do černého, i když možná až v 21. století,” řekl sám Strauss, kterému se v těžké, temné době podařilo vytvořit dílo vysoké kompoziční virtuozity a uvolněné veselosti, příběh lidí, kteří touží po klidu nebo se oddávají shonu. Režisér Jan Philipp Gloger s ním debutuje ve Státní opeře – a pro Christiana Thielemanna je to první nová inscenace jako generálního hudebního ředitele domu, funkce, kterou kdysi zastával i Strauss. ...

Program Anton Webern: Pět vět op. 5 Wolfgang Amadeus Mozart: Smyčcový kvartet č. 19 C dur „Disonantní“ KV 465 Paul Hindemith: Melancholie op. 13 Arnold Schönberg: Smyčcový kvartet č. 2 op. 10 Interpreti Barbara Hannigan – soprán Belcea Quartet Corina Belcea – housle Suyeon Kang – housle Krzysztof Chorzelski – viola Antoine Lederlin – violoncello Rezidenční umělkyně Pražského jara 2026 Barbara Hannigan patří k nejoriginálnějším osobnostem světa klasické hudby. S neohrožeností sobě vlastní zpívá a diriguje, inspiruje k tvorbě nejlepší skladatele současnosti a vytváří jedinečné projekty přesahující běžnou koncertní praxi. Rodačka z Kanady premiérovala více než stovku skladeb. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty včetně Berlínských filharmoniků. Je hlavní hostující dirigentkou Göteborského symfonického orchestru, pyšní se pozicemi umělecké partnerky Londýnského symfonického orchestru, první hostující umělkyně Filharmonického orchestru Francouzského rozhlasu a na podzim roku 2026 se stane šéfdirigentkou a uměleckou ředitelkou Islandského symfonického orchestru. Její výjimečný umělecký profil dokresluje řada prestižních ocenění, mimo jiné cena Grammy, titul umělec roku časopisu Gramophone nebo Polar Music Prize 2025, švédská hudební cena založená vydavatelem a manažerem skupiny ABBA Stigem Andersonem, kterou získala spolu s jazzmanem Herbiem Hancockem a kapelou Queen. Její pražskojarní rezidence nabídne čtyři koncerty. ...


Richard Wagner: Parsifal Semperoper Dresdner. Tuesday, March 31, 2026 Režie: Floris Visser Staatskapelle Dresden, Daniele Gatti Georg Zeppenfeld, Eric Cutler Snad nebude pan Eric Cutler takové poleno. Conductor Daniele Gatti Staging Floris Visser Set Design Frank Philipp Schlößmann Costume Design Jon Morell Lighting Design Malcolm Rippeth Video Will Duke Choreography Demi Wals Choreinstudierung Jan Hoffmann Dramaturgy Jörg Rieker, Martin Lühr Amfortas Oleksandr Pushniak Titurel Albert Dohmen Gurnemanz Georg Zeppenfeld Parsifal Eric Cutler Klingsor Scott Hendricks Kundry Michèle Losier ...

Po archaicky dramatických jednoaktovkách Salome a Elektra hledal Richard Strauss pro svou další operu lehčí, veselejší námět ve stylu Mozartových operních komedií – což byl záměr, s nímž se rád ztotožnil i Hugo von Hofmannsthal. Ve svém libretu vytvořil umělou rokokovou Vídeň s přesvědčivými, ale smyšlenými zvyky a dialekty, kterou Strauss na hudební straně ještě vylepšil anachronickými valčíky. V tomto fantazijním Vídni plném radosti ze života, frašek a tradičních třídních rozdílů, ale také plném deprese a morbidity se odráží nejen 18. století, ale především Belle Époque, která se chýlila ke konci. Straussova partitura tak opět nabízí celou bohatost orchestrálních barev, téměř bezuzdné rozkošování, které vrcholí v závěrečném triu, které je z hlediska hudební krásy nepřekonatelné, ale také ukazuje hluboké zlomy. Jen několik let před rozpadem Rakousko-Uherska se Růžový kavalír stává rozloučením s celou epochou. ...