Opera

Mit der Uraufführung von Pelléas und Mélisande 1902 forderte Claude Debussy die Hörgewohnheiten seiner Zeitgenossen heraus: Seine Instrumentationskunst ist raffiniert und innovativ, zudem überführt er die Wagnersche Leitmotivtechnik in eine subtile Klangfarbendramaturgie und beschreibt Atmosphären und Seelenstimmungen, die sich der Beschreibung entziehen und selbst die Musik oft nur anzudeuten vermag. Die stoffliche Grundlage ist das gleichnamige Drama des flämischen Symbolisten Maurice Maeterlinck, eine tragisch endende märchenhafte Dreiecksgeschichte um die Stiefbrüder Golaud und Pelléas und die von beiden geliebte geheimnisvolle Mélisande. Die Handlung bleibt im Vagen, dafür werden psychische Tiefen ausgelotet. Die Tragödie findet nicht als offener Konflikt, sondern als unterschwelliger seelischer Prozess statt. Debussys Musik bleibt ebenso verhalten und nähert sich immer wieder der Stille. Unter der monochromen Oberfläche schillern jedoch die vielfältigsten Farben, und Debussy gelingt es, die rätselhafte, morbide Atmosphäre auf kongeniale Weise in Musik umzusetzen. 1991 hat Ruth Berghaus, einer der größten Regisseurinnen des 20. Jahrhunderts, das Bühnenwerk an der Staatsoper Unter den Linden inszeniert, mit viel Sinn für seine besonderen atmosphärischen Tönungen. ...

Giacomo Puccini: Prodaná nevěsta ND. pondělí 1. června 2026 Režie: Zuzana Gilhuus Orchestr ND, Giuseppe Finzi Dirigent Giuseppe Finzi Turandot Maida Hundeling Timur František Zahradníček Kalaf Davide Battiniello Liu Alžběta Poláčková Yukiko Smetáčková Kinjo Ping Jiří Hájek Pang Jaroslav Březina Pong Josef Moravec Mandarín Miloš Horák Císař Jan Ježek Perský princ Martin Dvořák Libreto Giuseppe Adami, Renato Simoni Režie a scéna Zuzana Gilhuus Kostýmy Boris Hanečka Choreografie Martin Dvořák Světelný design Martin Bronec, Zuzana Gilhuus Sbormistr Pavel Vaněk Dramaturgie Ondřej Hučín

Antonín Dvořák: Rusalka ND. sobota 30. května 2026 Režie: SKUTR Orchestr ND, David Švec Režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) Scéna Martin Chocholoušek Kostýmy Simona Rybáková Světelný design Karel Šimek Choreografie Jan Kodet Sbormistr Lukáš Kozubík Dramaturgie Beno Blachut Dirigent David Švec Rusalka Alžběta Poláčková Princ Aleš Briscein Vodník Peter Kellner Ježibaba Jana Sýkorová Cizí kněžna Tamara Morozová První žínka Yukiko Smetáčková Kinjo Druhá žínka Jarmila Vantuchová Třetí žínka Bella Adamova Kuchtík Anna Moriová Hajný / Lovec Jiří Hájek ...

Richard Strauss: Die schweigsame Frau Staatsoper Unter den Linden. pondělí 25. května 2026 Staatskapelle Berlin, Christian Thielemann https://g2aging.org/ Pro Richarda Strausse, který se blížil sedmdesátce, bylo velkým štěstím, když se na počátku 30. let 20. století stal jeho novým libretistou renomovaný literát Stefan Zweig, známý svými uměleckými, myšlenkově hlubokými romány, novelami a divadelními hrami. Ve vzájemně inspirativní spolupráci vytvořili podle komedie Bena Jonsona z doby Shakespeara skutečně komickou operu plnou výrazných postav, tempa a vtipu, ale také velkého zamyšlení. “Opera je trefou do černého, i když možná až v 21. století,” řekl sám Strauss, kterému se v těžké, temné době podařilo vytvořit dílo vysoké kompoziční virtuozity a uvolněné veselosti, příběh lidí, kteří touží po klidu nebo se oddávají shonu. Režisér Jan Philipp Gloger s ním debutuje ve Státní opeře – a pro Christiana Thielemanna je to první nová inscenace jako generálního hudebního ředitele domu, funkce, kterou kdysi zastával i Strauss. ...

Director Barrie Kosky Set Designer Rufus Didwiszus Costume Designer Victoria Behr Lighting Designer Alessandro Carletti Orchestra Orchestra of the Royal Opera House Conductor Antonio Pappano Siegfried Andreas Schager Mime Peter Hoare Der Wanderer Christopher Maltman Brünnhilde Elisabet Strid Alberich Christopher Purves Fafner Soloman Howard Erda Wiebke Lehmkuhl Woodbird Sarah Dufresne Actor Marcella Riordan Concert Master Magnus Johnston Mutter Natur geht schaukeln. Gut, Kleider hat sie dabei keine an, aber mein Gott, man muss ja nicht immer so pingelig sein. In der verkohlten Welt von Barrie Koskys Siegfried am Londoner Royal Ballet and Opera gibt es selbstverständlich ein Wiedersehen mit der stummen Erda aus den vorherigen Opern. Diesmal muss sie sich mit zwei Tenören in der Weltesche herumschlagen sowie etlichen Zankereien auf einer Parkbank. Die Auseinandersetzung mit einem Naturthema im Ring siecht weiterhin ein wenig dahin, doch Kosky gelingt eine charmante und liebenswürdige Inszenierung. Das muss man, Mankos hin oder her, erst mal schaffen. (Rezension der Premiere v. 21. März 2026) ...

Esesáci na scéně. Although she is surrounded by many admirers, Arabella dreams only of the «right one». She finds him in Mandryka, the Croatian landowner. Opera history’s final idealized marriage of love was written on the precipice of disaster: The opera dates to a time of deep social insecurity. The operetta-like tone of Strauss’ «Lyrischer Komödie» is strangely fractured. When it premiered in Dresden in 1933, it was instrumentalized by the Nazis for propaganda purposes. Director Robert Carsen doesn’t ignore the socio-political context and relocates the plot to the height of the Third Reich. The cast includes Diana Damrau, Michael Volle, and Pavol Breslik. ...

Conductor Markus Stenz Director Damiano Michieletto revival direction by Amanda Haberpeuntner Dramaturg Mattia Palma Set designer Paolo Fantin Costum designer Carla Teti Lighting designer Alessandro Carletti La Fenice Orchestra & Choir Chorus Master Alfonso Caiani Hungarian National Male Choir Chorus Master Richárd Riederauer Heinrich der Vogler Andrea Silvestrelli Lohengrin Brian Jagde Elsa von Brabant Dorothea Herbert Friedrich von Telramund Claudio Otelli Ortrud Chiara Mogini Der Heerrufer des Königs Äneas Humm Herzog Gottfried Pietro Ceccato, Leo Mannise

Richard Wagner: Parsifal Semperoper Dresdner. úterý 31. března 2026 Režie: Floris Visser Staatskapelle Dresden, Daniele Gatti Georg Zeppenfeld, Eric Cutler Snad nebude pan Eric Cutler takové poleno. Conductor Daniele Gatti Staging Floris Visser Set Design Frank Philipp Schlößmann Costume Design Jon Morell Lighting Design Malcolm Rippeth Video Will Duke Choreography Demi Wals Choreinstudierung Jan Hoffmann Dramaturgy Jörg Rieker, Martin Lühr Amfortas Oleksandr Pushniak Titurel Albert Dohmen Gurnemanz Georg Zeppenfeld Parsifal Eric Cutler Klingsor Scott Hendricks Kundry Michèle Losier

RIAS Kammerchor Berlin Justin Doyle Dirigent Benedikt Kristjánsson Tenor (Evangelist) Martin Häßler Bass (Jesusworte) Katharina Konradi Sopran Sarah Romberger Alt Julian Habermann Tenor Marcus Farnsworth Bass Echt alt und höchst lebendig: Wie mitreißend Musik vom 17. bis frühen 19. Jahrhundert klingen kann, zeigt die Akademie für Alte Musik Berlin seit vielen Saisons in ihrer eigenen Reihe am Konzerthaus Berlin. An Karfreitag 1724 erklang in der Leipziger Nikolaikirche mit Bachs Johannes-Passion die erste Passions-Musik des neuen Thomaskantors. Die Gemeinde, bisher an Johann Walters schlichtes Werk von 1530 gewöhnt, war vermutlich ziemlich überrascht und aufgeregt: Diese Musik war so prachtvoll und so viel reicher instrumentiert! Als Erzählung von Vertrauen und Verrat, Liebe und Verzweiflung, Angst, Schmerz und der Hoffnung auf Gnade und Erlösung verlieh sie der Leidensgeschichte Jesu beinahe Ähnlichkeit mit einer Oper über die Abgründe des irdischen Daseins, die der Mensch jedoch durch Gottvertrauen überwinden kann. Zwar steht die Johannes-Passion heute eher im Schatten von Bachs viel berühmterer Matthäus-Passion – ihrer mitreißenden Schönheit und bewegenden Klangsprache tut dies jedoch kein Abbruch.

Po archaicky dramatických jednoaktovkách Salome a Elektra hledal Richard Strauss pro svou další operu lehčí, veselejší námět ve stylu Mozartových operních komedií – což byl záměr, s nímž se rád ztotožnil i Hugo von Hofmannsthal. Ve svém libretu vytvořil umělou rokokovou Vídeň s přesvědčivými, ale smyšlenými zvyky a dialekty, kterou Strauss na hudební straně ještě vylepšil anachronickými valčíky. V tomto fantazijním Vídni plném radosti ze života, frašek a tradičních třídních rozdílů, ale také plném deprese a morbidity se odráží nejen 18. století, ale především Belle Époque, která se chýlila ke konci. Straussova partitura tak opět nabízí celou bohatost orchestrálních barev, téměř bezuzdné rozkošování, které vrcholí v závěrečném triu, které je z hlediska hudební krásy nepřekonatelné, ale také ukazuje hluboké zlomy. Jen několik let před rozpadem Rakousko-Uherska se Růžový kavalír stává rozloučením s celou epochou. ...