Strauss

Richard Strauss: Die schweigsame Frau Staatsoper Unter den Linden. Monday, May 25, 2026 Staatskapelle Berlin, Christian Thielemann https://g2aging.org/ Pro Richarda Strausse, který se blížil sedmdesátce, bylo velkým štěstím, když se na počátku 30. let 20. století stal jeho novým libretistou renomovaný literát Stefan Zweig, známý svými uměleckými, myšlenkově hlubokými romány, novelami a divadelními hrami. Ve vzájemně inspirativní spolupráci vytvořili podle komedie Bena Jonsona z doby Shakespeara skutečně komickou operu plnou výrazných postav, tempa a vtipu, ale také velkého zamyšlení. “Opera je trefou do černého, i když možná až v 21. století,” řekl sám Strauss, kterému se v těžké, temné době podařilo vytvořit dílo vysoké kompoziční virtuozity a uvolněné veselosti, příběh lidí, kteří touží po klidu nebo se oddávají shonu. Režisér Jan Philipp Gloger s ním debutuje ve Státní opeře – a pro Christiana Thielemanna je to první nová inscenace jako generálního hudebního ředitele domu, funkce, kterou kdysi zastával i Strauss. ...

Po archaicky dramatických jednoaktovkách Salome a Elektra hledal Richard Strauss pro svou další operu lehčí, veselejší námět ve stylu Mozartových operních komedií – což byl záměr, s nímž se rád ztotožnil i Hugo von Hofmannsthal. Ve svém libretu vytvořil umělou rokokovou Vídeň s přesvědčivými, ale smyšlenými zvyky a dialekty, kterou Strauss na hudební straně ještě vylepšil anachronickými valčíky. V tomto fantazijním Vídni plném radosti ze života, frašek a tradičních třídních rozdílů, ale také plném deprese a morbidity se odráží nejen 18. století, ale především Belle Époque, která se chýlila ke konci. Straussova partitura tak opět nabízí celou bohatost orchestrálních barev, téměř bezuzdné rozkošování, které vrcholí v závěrečném triu, které je z hlediska hudební krásy nepřekonatelné, ale také ukazuje hluboké zlomy. Jen několik let před rozpadem Rakousko-Uherska se Růžový kavalír stává rozloučením s celou epochou. ...